Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bouma: Komplikace si nemůžeme připouštět, chceme-li postoupit

2. 4. 2013

Řízný červenojanovický fotbalový obránce Vladimír Bouma. Foto: Jan LaudátK nejvýraznějším postavám červenojanovického fotbalového mužstva patří už několik let Vladimír Bouma. Za tu dobu si právem vysloužil pověst obránce, přes kterého jde jenom těžko přejít.

Není proto divu, že byl už několikrát v hledáčku jiných týmů, ale zůstal vždy věrný mateřskému oddílu. V něm je jako zástupce starší generace současných fotbalistů vzorným příkladem mladším spoluhráčům, a to především svým poctivým přístupem k tréninkům a zápasům.

Loni v létě jsi byl jedním z iniciátorů možná trochu překvapivého tipu na nového kouče. Jak jsi s odstupem času spokojený s angažováním trenéra Stanislava Daňka, který tebe a také Marka Valentu a Radka Vavřinu označil za hlavní strůjce podzimní spanilé jízdy?

Bylo to poté, co jsme se jako „rada starších“ o trenérovi bavili a shodli jsme se, že by to měl byt někdo, kdo fotbalu rozumí a hrál ho. Myslím, že jsme vsadili na dobrého koně. Jestli mě, Radka a Marka označil za strůjce hry, tak toho si cením, nicméně je to práce celého týmu.

Řízný červenojanovický fotbalový obránce Vladimír Bouma. Foto: Jan LaudátPod vedením nového kouče jsi v podzimní části sezony odehrál společně s dalším matadorem v obraně Lubošem Hájkem maximální počet minut. Čím si to vysvětluješ, proč se tak stalo?

Beru fotbal jako součást svého života, která mě uspokojuje, a v této době si život bez fotbalu nedokážu představit. Snažím se proto nevynechat žádný zápas. A že mě trenér ani jednou nevystřídal? Zřejmě se mnou byl spokojen.

Stále zůstáváš věrný červenojanovický barvám, přestože by jiné celky jistě o tebe stály, v minulosti třeba kutnohorská rezerva. Nepřemýšlel jsi někdy, že bys změnil dres, například po sestupu ze třetí třídy?

Uvažoval jsem o tom, to se přiznám. Ale nakonec jsem se rozhodl zůstat věrný červenojanovickým barvám, a to i po nevydařené poslední sezoně ve třetí třídě.

Po první polovině mistrovské sezony 2012/2013 jste jako tým dali jasně najevo, že čtvrtá třída by pro vás měla být jen „přestupní stanicí“. V čem však vidíš největší možnou komplikaci, aby tomu nebylo?

Komplikace si nemůžeme připouštět, chceme-li postoupit zpět do třetí třídy. Ale jsou tu týmy, které se můžou posílit hráči z áčka, a navíc bychom měli hrát doma jen čtyři jarní zápasy, což bude těžká zkouška. Nepříjemné jsou i dva odložené duely v Malešově a Nepoměřicích.

Řízný červenojanovický fotbalový obránce Vladimír Bouma v posilovně na zimním soustředění v Jablonci nad Nisou. Foto: Luboš HájekHodně důležitá bývá zimní příprava. Jak na tom byly Červené Janovice? A jak se ti líbilo soustředění v Jablonci nad Nisou?

Trénovali jsme na umělé trávě na Sokoláku v Kutné Hoře, ale většina mladých kluků nestíhala, jelikož studují, některým to nedovolila práce a také bylo jeden čas dost hráčů nemocných. Soustředění bylo parádní, užili jsme si ho. Bohužel nás bylo poskromnu, ale i tak jsme absolvovali tréninky s mladíky z ČAFC Praha. Spoluhráči, kteří v Jablonci nebyli, mohou jen závidět, protože my jsme si to opravdu užili do posledního dne. Bude-li možnost jet opět za rok na soustředění, budu rád, a kluci, co byli, tak určitě taky. Jen doufám, že už pojedeme ve větším počtu.

Ty sám se udržuješ přes zimu v kondici také ve futsalovém týmu Kantor&Spol, kde jsi rovněž oporou. Patří palubovka nebo i umělá tráva mezi tvoje oblíbené povrchy? Jaká je podle tebe hvězdná sestava složená z hráčů Club Deportivo futsalové ligy?

Kluci mě mezi sebe pozvali. Jestli jsem opora, na to by měli spíš odpovědět spoluhráči. Já sám si tak nepřipadám. Někdy to jde, jindy ne. Tak to ve sportu chodí. Jinak co se týká povrchu, nevadí mi palubovka ani umělka, ale zelený pažit je nejlepší. Futsalovou ligu hraje v biosce spousta dobrých hráčů, a proto určit jen nejlepší pětici považuji za vraždu. Na každý post je totiž spousta dobrých kandidátů, takže jmenovat nikoho nebudu, nechci někoho naštvat.

Řízný červenojanovický fotbalový obránce Vladimír Bouma. Foto: Jana VyčítalováJe o tobě známo, že se z postu stopera velmi rád vydáváš na „výlety“ do soupeřovy šestnáctky, za což jsi trenérem často kritizován, protože pak chybíš vzadu. Cítíš se tedy lépe jako obránce, nebo jako útočník?

Jsem rád na postu stopera. Vidím hru a můžu klukům v záloze a útoku pomoci, že jim křiknu záda. Výlety dopředu mě opravdu baví a kritika trenéra je tedy na místě. Měl bych zůstávat vzadu, ovšem někdy to není lehké. Když už zaútočím, tak musíme zakončit akci, abych se stačil vrátit. Ale už máme i zažité, že když se zapojím do ofenzívy, zaujme mé místo dočasně někdo jiný. Na hrotu útoku občas nastupuji v přátelských zápasech, beru to jako zpestření a užívám si to.

Když není zbytí, dokážeš zastoupit také brankáře. Jakým způsobem si postupně získal všechny tyto předpoklady?

Bylo to jednoduché. Když nedorazil gólman, tak tam někdo prostě musel a mně nevadilo získat nové zkušenosti. Kariéru brankáře však nechám jiným, pro mě to není.

Patříš mezi fotbalisty, kteří nemají druhou nohu jenom na opírání. Jak ses k tomu vypracoval a jakou považuješ za svoji silnější?

Byl to trenér Pavel Kruliš, který mně dokázal poradit, že obě nohy jsou ve hře. Sice jsem se snažil používat béčkovou nohu už dřív, ale až Pavel mi vysvětlil, jak na to. Za což mu děkuji a jako trenéra ho respektuji. Za svoji silnější považuji pravou nohu.

Máš představu, jak dlouho chceš aktivně fotbal hrát?

Na to je jednoduchá odpověď. Chtěl bych hrát do té doby, dokud mně to zdraví dovolí a budu se na to dobře cítit po fyzické stránce.

Řízný červenojanovický fotbalový obránce Vladimír Bouma se svou manželkou Šárkou na sportovním plese v kutnohorském Lorci. Foto: Štěpán VránaA otázka na závěr... Díky oblíbeným soutěžím na červenojanovickém klubovému webu jsi na začátku února vyhrál čtyři volné vstupenky na sportovní ples v kutnohorském kulturním domě Lorec. Koho jsi vzal s sebou a jak jste si večer užili? Usmálo se na vás štěstí v tombole?

Na ples jsem vyrazil s manželkou a vzal jsem i kamaráda z týmu Pepu Vítu s přítelkyní. Večer jsme si užili. Vyzkoušeli jsme si střelbu ze vzduchovky a pěkně si zatančili. Manželka vyhrála druhou cenu při chytání ping-pongových míčků. (lh)

Chcete nechat Vladimíru Boumovi nějaký vzkaz? Napište ho jako komentář pod tímto článkem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář