Jdi na obsah Jdi na menu
 


První místo po podzimu? Obrovský úspěch i svazující záležitost

22. 2. 2017

Červenojanovický fotbalový trenér Ivoš Hájek. Foto: Luboš HájekJako živá voda zapůsobil na stagnující fotbalový tým Červených Janovic nový trenér Ivoš Hájek. V podzimní části sezony 2016/2017 změnil myšlení hráčů a dovedl je k prvenství ve III. třídě. Co bude dál?

S jakým cílem jste se na začátku podzimní části sezony 2016/2017 převzal celek, jenž se stěží zachránil ve III. třídě?

Naše filozofie je, když se bude hrát dobrý fotbal, tak zákonitě přijdou výsledky a začnou chodit diváci. A to byl hlavní cíl: zlepšit herní projev, zase začít hrát líbivý kombinační fotbal a přitáhnout diváky. A hrát vrchní střed tabulky, nejlépe do pátého místa. Všechny cíle se bezezbytku splnit nepodařilo, něco se povedlo na výbornou, něco šlo hůř. Samozřejmě to chce čas. Nic by z toho ale nešlo bez změny přístupu samotných hráčů, a za to jim patří můj dík.

V čem vidíte hlavní proměnu týmu, který přes letní prázdniny nabral úplně opačný výkonnostní směr a nyní pokukuje po okresním přeboru? Osvědčilo se například plánované omlazení hráčského kádru?

Omlazení hráčského kádru, jako i návrat několika hráčů, jak je ostatně vidět na výsledcích, se velmi osvědčilo, a podle mého názoru bylo uděláno za pět minut dvanáct. Bez těchto hráčů bychom těžko mohli změnit způsob hry, kterým jsme se snažili prezentovat v podzimní sezoně. Mluvit o okresním přeboru je dost odvážné, i když umístění v tabulce k tomu opravňuje. Zatím jsme jenom na půli cesty, až jarní část ukáže, jak na tom ve skutečnosti jsme. 

Ceníte si po podzimu více první místo v tabulce, nebo deseti tříbodových vítězství v řadě?

Abych pravdu řekl, první místo je obrovský úspěch, zvláště když vezmeme v potaz, že minulou sezonu jsme se zachránili ve třetí třídě na poslední chvíli. Na druhou stranu je to do jarní sezony hodně svazující. Deseti tříbodovými vítězstvími jsme zase splnili určitou podmínku jednoho ze sponzorů Romana Mutla, kterou vyhlásil po našem nepovedeném vstupu do soutěže, takže na jaře čeká naše fanoušky určité překvapení. Čeho si cením víc? Takhle bych to nestavěl. Když se nad tím zamyslíte, tak zjednodušeně řečeno, je to jak dvě spojené nádoby. Kdybychom nedosáhli deseti tříbodových vítězství v řadě (respektive jedenácti celkem), tak sotva přezimujeme na prvním místě tabulky. A zase naopak.

Jaké to bylo hrát kvůli plánované rekonstrukci hrací plochy všechny podzimní zápasy na domácím hřišti?

Hrát všechny zápasy doma bylo především velkým plusem pro naše fanoušky, kteří měli každý víkend zaručenou porci dvou zápasů v jeden den (áčko + béčko). Jsme rádi, že opět našli cestu na hřiště a byli naší oporou. Na druhou stranu, jak všichni víme, je český fanoušek hodně náročný, a naši nejsou výjimkou. S přibývajícími úspěchy nás v některých zápasech, a to obzvlášť, když přijelo mužstvo z druhé poloviny tabulky, dostávali pod tlak. Jelikož očekávali nejenom vítězství a hodně gólů, ale zároveň i bezchybnou hru. A to si musíme popravdě říct, že se nám ne vždycky povedlo. Takže výhoda domácího prostředí v řadě v průběhu celého podzimu, dle mého názoru, nebyla pokaždé výhodou.

Jistě budete souhlasit, že rozdílovým hráčem ve vašem mužstvu byl Robert Menšík. Asi každý trenér na okrese by někoho takového chtěl mít v sestavě, ale nemyslíte si, že je to fotbalista minimálně krajské úrovně a má tedy na víc?

Samozřejmě, že s vámi souhlasím. Že má na vyšší soutěž a většina trenérů by ho ráda viděla ve svém týmu o tom žádná. Jsme moc rádi, že se vrátil a hraje u nás, a doufám, že hrát bude. Z určitého pohledu mít takového hráče může být i kontraproduktivní, protože většina se na něj může spoléhat, a když se mu zrovna nedaří, tak je problém na světě. My naštěstí máme více podobných typů, kteří jsou schopni vzít v takovém zápase na sebe odpovědnost a rozhodnout zápas. A to, myslím si, byla na podzim oproti ostatním naše výhoda.

Většinu hráčů jste trénoval ještě v přípravce. Je nyní o to lehčí je koučovat v současné době? A je někdo z „dětských hvězd“, kdo vám v kádru chybí a chtěl byste ho tam mít?

Je pravda, že většinu hráčů jsem trénoval nejenom v přípravce, ale i v žácích. Zatímco dříve jsem je učil základy fotbalu, dnes už jsou to většinou hotoví fotbalisté a mým úkolem je z nich udělat fungující tým s určitým herním projevem, zavést disciplínu a určitá pravidla. To však neznamená, že bychom netrénovali, bez toho to prostě nejde. Samozřejmě, že v nynějším kádru některé „dětské hvězdy“ chybí. Někdo skončil s aktivní kariérou buď z pracovních, nebo ze zdravotních důvodů. Jsou ale dva hráči, aniž bych se chtěl dotknout ostatních, které by sem chtěl mít v kádru o něco víc. Oba dva by byli velkou posilou a ještě by zvýšili konkurenci. Za prvé je to Martin Výborný, který dal bohužel přednost jinému týmu. Za to se na něj samozřejmě nezlobím, takový je fotbalový život. A třeba ho jednou tady uvítáme. A za druhé můj syn David. To mě hodně mrzí, protože na svůj mladý věk (ročník 2000) je to velice dobrý fotbalista a byl by velmi platným hráčem. Nehledě na to, že každý otec by měl rád svého syna v týmu, který trénuje. K mé smůle si však vybral jiný sport, což se mi velice blbě kouše, ale bohužel to musím akceptovat.

Zdá se, že jste do týmu zavedl disciplínu, která vám jako vojákovi z povolání není cizí. Vždyť například všechny zápasy dohrály Červené Janovice bez vyloučení a s malým počtem žlutých karet. Co tedy na hráče platí?

Odsouhlasili jsme si ceník pokut za provinění, kde jsou docela velké částky, jak během zápasu, tak i před zápasem. A platí to pro všechny, nikoho nevyjímaje. To mohu potvrdit, sám jsem nemalou částkou do klubové kasy přispěl. Samotné pokuty samozřejmě nezabrání prohřeškům, musí se změnit přístup a myšlení hráčů. Disciplína je podle mého názoru totiž jedním ze základu úspěchu, a to nejen ve fotbale. Hráč, který se rozčiluje, diskutuje s rozhodčím, přestává hrát. Nehledě na to, že je již malý krůček k vyloučení a tím pádem k oslabení vlastního týmu. A o nějakém brutálním faulování, nemá snad cenu tady polemizovat, to bytostně nesnáším. Hráči by měli mít k sobě úctu a ne se s tím ještě stupidně chlubit na Facebooku, jak to udělal hráč z Paběnic po našem vzájemném zápase na podzim. Já jsem to jednou zažil, sice to nebylo po faulu, ale nechat se odnášet ze hřiště se zlomenou nohou není nic příjemného.

Jak se vyvíjí zimní příprava červenojanovických fotbalistů?

Zimní přípravu jsme zahájili soustředěním v Jizerských horách jako poslední roky. Rozdíl oproti minulým rokům je ten, že dříve byla účast maximálně do deseti, letos byla většina áčka, ale i hráči béčka. I to značí, jak se změnilo myšlení hráčů a také klima uvnitř týmu. Byl jsem mile překvapen samotným přístupem, kdy i přes určité remcání, si všichni plnili zadané úkoly na sto procent. Na to jsme chtěli plynule navázat a začít trénovat u nás doma na umělce, která byla postavena na konci roku pod patronací obecního úřadu, ovšem nepříznivé počasí nám to moc nedovolilo. Druhá varianta byla místní tělocvična, což není zrovna přímo ideální, ale co se dá dělat. Moc na výběr nemáme, jelikož fotbalové hřiště je v rekonstrukci, takže tím pádem se s klasickou trávou seznámíme až při některém přátelském utkání, které již máme naplánované.

Je podle vás nynější hráčský kádr dostatečně početný a kvalitní, nebo plánujete na jaro nějaké posily?

Myslím si, že máme dost početný a zároveň i velice kvalitní kádr. Byly zápasy, kdy na lavičce byl i větší počet hráčů, než bylo možné vystřídat. To ale neznamená, že by nebylo dobré ho posílit o jednoho nebo dva kvalitní hráče. Sami víme, kde máme určité slabiny. S vedením jsem se o situaci bavil, tak uvidíme. Bohužel v dnešní době, kdy klesá počet mládežnických respektive dorosteneckých mužstev a tím pádem i dobrých hráčů samozřejmě ubývá, a zároveň bylo zrušeno hostování, tak je to otázka peněz více než jindy.

Už jenom vzhledem k postavení v tabulce, kdy se na vás bude chtít každý vytáhnout, a také k vzhledem k faktu, že budete hrát všechny zápasy na hřištích soupeřů, vás bude čekat těžké jaro.

Že nás čeká těžké jaro, o tom žádná. Už z důvodu, jak již bylo řečeno v otázce, že se na nás budou chtít všichni soupeři vytáhnout, zvednout si sebevědomí nebo snížit bodový rozdíl, záleží, z jakého konce tabulky tým bude. Z toho vyplývá, že ani jeden zápas nebude jednoduchý, nehledě na tom, že všechna utkání hrajeme na hřišti soupeřů. Na jednu stranu s tím počítáme a připravujeme se na to. Na druhou stranu, na rozdíl od názorů některých našich fanoušků, si myslím, že ne vždy to musí být naše nevýhoda, ale to ukáže až čas.

Čeho se musíte na jaře vyvarovat a na co si budete muset dát největší pozor?

Bohužel byly zápasy, které jsme měli zcela pod kontrolou jak herně, tak i výsledkově, ale během chvíle se obraz hry úplně změnil. Vypadli jsme z role, něco jako když herec zapomene text, ale naštěstí jsme po nějaké době opět naskočili a zápas dovedli do vítězného konce. Zejména markantní v tomhle byl poslední zápas podzimu derby s Křeseticemi. Výborná návštěva, krásná fotbalová kulisa, náš povedený první poločas a zasloužené vedení 3:0. Ale stačil herní výpadek po začátku druhého poločasu a rázem z utkání bylo drama, naštěstí s dobrým koncem pro nás. Těchto hluchých míst, už s ohledem na moji nervovou soustavu, se musíme na jaře vyvarovat, nebo je alespoň minimalizovat. Nějaké příčiny mě napadají, ale určitě to nebudu rozebírat veřejně. Ovšem jako jednu z nejtěžších překážek, a to opravdu nechci snižovat kvalitu soupeře, čeho se obávám, je, co udělá s týmem pár neúspěchů. Jak na to zareaguje, jak se s tím kluci poperou. Po podzimní sezoně na rozlučce jsem říkal, že všechno je jednoduché, když se vyhrává. Ale pravá síla týmu se pozná až při delších neúspěších. Pevně věřím, pokud k tomu dojde, tak uspějeme. A to podle mého názoru bude pro naše mladé mužstvo do budoucna ta největší výhra.

Potěšilo vás kromě prvního místa ještě něco fotbalového v poslední době?

Potěšila mě v některých zápasech naše předvedená hra, ale taky založení žákovského družstva, přeci jenom je to moje srdeční záležitost. Vždyť s menšími přestávkami trénuji děti něco přes dvacet let. Proto společně s hráči Davidem Dvořákem a bratry Červinkovými jsem začal trénovat i naše žáky. Je to pro mě docela velký závazek, už takhle jsem stále na fotbale, ale jak říkám, je to srdeční záležitost. A na druhou stranu, až budu od A-týmu vyhozen, tak stále budu moct trénovat (berte to jako nadsázku). Na závěr si dovolím přidat jedno moudro. Kdo nezainvestuje do mládeže, a sice nejenom peníze, tak v průběhu času se fotbal na té vesnici dostane do existenčních problémů, anebo musí hrát zbylí hráči až do důchodového věku. O B-týmu ani nemá cenu mluvit. I když se možná mýlím, ale to si nemyslím. (lh)

Staňte se fanoušky TJ Sokol Červené Janovice na Facebooku! Foto: Martin Liberský

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář