Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitán zaplatil v cíli závodu Dačického 12 nováčkovskou daň

12. 8. 2017

Z 9. ročníku běžeckého závodu Dačického 12 v Kutné Hoře. Foto: Pavla HájkováČtyři fotbalisté Červených Janovic se v sobotu 12. srpna postavili na start devátého ročníku kutnohorského běžeckého závodu Dačického 12. Začlenili se tak mezi více než tři sta zájemců o oblíbené sportovní klání.

Zatímco L. Hájek si u chrámu svaté Barbory připsal druhou účast v krosovém běhu údolím říček Bylanka a Vrchlice, T. Kropáček, M. Liberský a kapitán týmu R. Menšík si odbyli premiéru. Všem se podařilo proniknout do horní poloviny celkové výsledkové listiny. Nejlepší z nich byl ten nejmladší.

A jaké pocity mělo po proběhnutí cílem kvarteto červenojanovických fotbalistů?

Tomáš Kropáček (1994) - 47. místo, čas: 55:18, startovní číslo 127
„Byl to můj první start na Dačického 12, vždy to padlo kvůli dovolené. Letos to kvůli zánětu achillovky také nevypadalo moc nadějně. V plánu bylo běžet pod pětapadesát minut. To se o osmnáct vteřin bohužel nepovedlo, ale i s ohledem na nedávné zranění se závodem určitě panuje spokojenost. Kutnohorská trať patří mezi ty nejkrásnější, co jsem měl možnost běžet.“

Martin Liberský (1988) - 69. místo, čas: 57:52, startovní číslo 145
„Byl to můj první běžecký závod v životě, tak jsem chtěl hlavně doběhnout ve zdraví. Občas si přes týden zaběhám, ale nikdy jsem dvanáctku nedal pod hodinu, a tak jsem byl rád, že jsme běželi čtyři z Janovic. Původně jsem se chtěl držet Luboše Hájka a zkusit s ním udržet tempo (spoluhráči vědí, že má naběháno tisíce kilometrů), ale když se na start postavil do první řady, tak jsme s Robertem Menšíkem usoudili, že bude lepší si běžet 'to své' a odstartovali jsme společně z přibližně čtvrté řady. Kolem prvního kilometru jsme se sběhli a drželi spolu do zhruba druhého, kdy přišly první velké kopce, a od té doby jsme se roztrhali. Pak jsme se všichni společně viděli až v cíli. Závod jako takový byl super, osobně mě bavil, i když jsem měl ohromnou krizi kolem osmého kilometru. Příští rok nás snad i poběží víc a bude více srandy.“

Luboš Hájek (1974) - 135. místo, čas: 63:59, startovní číslo 63
„Předně jsem rád, že jsem v tom konečně nezůstal sám a někdo ze spoluhráčů se ke mně přidal. Hned se pak běží líp. Pocity z výsledného času jsou však smíšené. Jednak mě mrzí, že jsem se oproti minulému roku zhoršil o sedm minut, na druhou stranu to nyní zase nebylo až tak špatné, když vezmu v úvahu, že jsem tři měsíce kvůli svalovému zranění netrénoval, nikam nevyběhl a do závodu šel z tohoto pohledu absolutně nepřipravený. Zkušenosti jsem zúročil alespoň v cílové rovince, kde můj spoluhráč Robert Menšík zaplatil nováčkovskou daň, když si takzvaně nepohlídal záda a nechal se předběhnout. Radost mi udělal syn Tomáš, který obsadil druhé místo v dětském závodě okolo chrámu svaté Barbory.“

Robert Menšík (1993) - 136. místo, čas: 64:00, startovní číslo 154
„Závod jsem si moc užil, bylo to zajímavé zpestření. Na drtivé většině závodníků bylo vidět, že mají za sebou nějakou přípravu na závod, což se o mně říci nedá. I přes to si myslím, že jsem se s tím popral celkem dobře a jsem se svým výkonem spokojen, nějaký takový čas jsem si představoval. Mrzí mě pouze zákeřnost, kterou provedl můj spoluhráč Luboš 'Tichošlápek' Hájek. Ve chvíli, kdy jsem si vychutnával klidným tempem cílovou rovinku a vůbec jsem nevěděl, že ho mám v zádech, provedl mohutný finiš a dokázal mě na cílové čáře předběhnout o jednu sekundu.“ (lh)

Prohlédněte si fotogalerii pod článkem, další fotografie najdete ZDE, ZDE, ZDE a ZDE, výsledkovou listinu najdete ZDE.

Staňte se fanoušky TJ Sokol Červené Janovice na Facebooku! Foto: Martin Liberský

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář