Trenér našel pro většinu hráčů vhodné místo v sestavě
Jednoznačně největší zásluhu na tom, že se červenojanovický fotbal po sestupu ze třetí třídy odrazil ode dna a vévodí "pralesu", má nový trenér Stanislav Daněk. Právě on začal sérii rozhovorů v rámci zimní přestávky.
Jak dlouho jste přemýšlel o nabídce stát se trenérem červenojanovických fotbalistů, proč jste se tak rozhodl? A co jste říkal tomu, že si vás v létě vybrali a následně i oslovili sami hráči?
Pochopitelně jsem byl v prvním okamžiku potěšen. Vzápětí jsem však také začal pochybovat, jestli do toho mám opravdu jít. Nakonec zvítězila tak trochu zvědavost zkusit něco nového a samozřejmě také trochu ješitnost. Co se týká toho, že mě oslovili samotní hráči, myslím, že toho někteří později „litovali“.
Z pohledu červenojanovické kopané bylo jenom dobře, že jste angažmá přijal. Takový začátek trenérské kariéry je obdivuhodný. Jaké je to vézt se na vítězné vlně, jaké u vás převládají pocity?
Není tajemstvím, že jste dříve v roli diváka často odcházel z červenojanovického hřiště ještě několik minut před závěrečným hvizdem a pokaždé značně rozmrzelý a plný výhrad k výkonům mužstva i jednotlivců. Nyní jste své vystupování musel úplně změnit. Bylo to pro vás těžké? Je o mně známo, že jsem spíše fotbalový kritik, než ten, co chválí. Obzvlášť jde-li o janovický fotbal. Co se týká změny vystupování, nebylo to tak složité, když mužstvo fungovalo dobře.
Mužstvo jste přebíral ve značném stádiu rozkladu. Po ostudných výkonech se v loňské sezoně spadlo ze třetí třídy a mnozí lidé předpokládali, že zmar bude pokračovat i v nejnižší okresní soutěži. Co bylo podle vás tím impulsem, aby se věci obrátily k lepšímu? Vždyť tým odehrál podzim prakticky ve stejném složení jako jaro. Novými tvářemi byli jen Jan Švorc a Jan Rada, který však hlavně kvůli zraněním nastupoval minimálně.
Každý, kdo kdy působil u fotbalového mužstva, ví, že problém je, když je hráčů málo, stejně jako, když je jich hodně. Pochopitelně těm, co nehrají, se to nemusí líbit. Záleží na tom, jaký mají k fotbalu vztah. Někteří přestanou chodit a tím dochází k tomu, že je hráčů málo. To byl i náš případ.
Jaký zápas se z vašeho pohledu Červeným Janovicím v podzimní části nejvíce vydařil a na jaký byste nejraději rychle zapomněl?
Byly to všechny zápasy na hřištích soupeřů. A nejen to. Nejvíce si cením výhry na Štrampouchu, i co se týká předvedené hry. Paradoxně i tento zápas byl pro mě nepříjemný, protože jsem byl nucen po slovní rozepři se střídajícím hráčem tohoto hráče vyřadit z mužstva.
Kromě série neporazitelnosti se vaše mužstvo může po podzimu pyšnit pouze šesti inkasovanými góly z dvanácti mistrovských utkání a dokonce osmi zápasy bez inkasované branky. To je hodně dobrá vizitka. Prozradíte recept jak na to? Co za tím stojí?
Dá se předpokládat, že vítězná síla tkví v práci celého dvacetičlenného hráčského kádru, který do podzimních bojů postupně zasáhl, nicméně mohl byste vybrat a jmenovat alespoň některé tahouny mužstva?
Jelikož každý ví, že fotbal je kolektivní hra, hodnotím mužstvo jako celek. Ale protože chcete slyšet jména, tak bych v první řadě jmenoval brankáře Marka Valentu, jsem rád, že to opět začalo střílet Radkovi Vavřinovi, že zúročuje své zkušenosti Vláďa Bouma. Říkám to s vědomím toho, že abych je mohl jmenovat, museli všichni nejmenovaní hráči odvést dobré výkony ve všech zápasech.
Jako dlouholetý fotbalový nadšenec máte okresní soutěže jistě zmapované. Co byste mohl říct o čtvrté třídě, ve které nyní Červené Janovice hrají?
Okresní soutěže sleduji hlavně prostřednictvím tisku, a pokud jde o čtvrtou třídu, za určitých okolností by tři čtyři mužstva mohla hrát i výše.
Úvodní část vaší trenérské kariéry je vzhledem k podzimním výsledkům velmi úspěšná. Přesto, existuje něco, co byste za tuto dobu vzal z fotbalového či lidského hlediska zpátky nebo udělal jinak?
Vždy se najde něco, co lze udělat lépe nebo jinak. Pokud jde o něco, co bych vzal zpátky, tak bych možná o něco méně „šlapal na plyn“ v případě posuzování chování některých hráčů. Ale jistý si tím nejsem.
Po posledním utkání s Miskovicemi jste se nechal slyšet, že si napíšete Ježíškovi o kardiostimulátor. Udělal jste to? To opravdu tak zápasy prožíváte a přináší vám to zdravotní obtíže?
S výše položenou otázkou úzce souvisí i další dotaz. Komu nejčastěji ventilujete své fotbalové pocity? Je jasné, že člověk se o ně musí s někým podělit a nesmí si je nechávat pro sebe, jinak by ho to také mohlo sežrat…
Většinou se druhý zápas odehraje, jako všude jinde, u piva v hospodě, kde se rozeberou klady a nedostatky zápasu.
Na rozlučce s rokem 2012 jste se v klubovně na hřišti shodli s hráči i fanoušky na tom, že jarní část sezony bude pro červenojanovické fotbalisty těžší, nicméně rychlý návrat do třetí třídy je po první polovině soutěže, dá se říct, povinností. V čem vy osobně vidíte největší komplikace a jak se je pokusíte eliminovat?
Samozřejmě bych přál sobě a všem, co se kolem fotbalu pohybují, pevné zdraví a štěstí, protože když budeme mít tyto dvě věci, budeme mít i všechno ostatní, co k životu člověka patří. (lh)
Přečtěte si také „retro" rozhovor se Stanislavem Daňkem - ZDE.
Chcete nechat Stanislavu Daňkovi nějaký vzkaz? Napište ho jako komentář pod tímto článkem.
